jeden KolEE. 31ᵃ (1618); – velblúd, jdi a doveď velblúd jemu Otc. 256ᵃ, v. též komár; – velryb, i stvoři buoh velryb Comest. 5ᵃ; – vól (původně sklonění u- kmenového), káza jmieti vól železný JiřBrn. 272, vařiechu celý vól Ol. 2. Esd. 5, 18, vuol za I½ kopy gr. kaupiti KolČČ. 174ᵇ (1552); volek, vedli s sebú volek ROl. 144ᵃ; – vozník, prodali sme kuoň vozník hnědý Třeb. Sobčic. 1461; – výr, v. pták; –
kóň, bych já svój kóň okročil AlxV. 170, jenž oděl svój kóň Hrad. 99ᵃ, jeden (člověk) kuoň jemu (sv. Václavovi) dáváše DalC. 30, kupovali kuoň Ben. 2. Par. 1, 16, kuoň svůj osedlati Háj. 14ᵃ, má jemu dáti kuoň dobrý KolČČ. 200ᵃ (1553), Smil zabodv kůň VelKal. 125; na kóň, na kóň vsěde AlxM. 6, 2, vsedá na mój kóň Sv. 171, na kůň vsedni Háj. 10ᵇ, na kůň vsísti VelKal. 27, zachováno dosud : (stup) na můj kůň Suš. 178, (skoč) na můj kůň t. 23; přěd kóň, přěd kóň učiň to znamenie DalC. 19; – oř, že svój dobrý oř stratí Hrad. 94ᵇ, oř poslati Tand. 56 (v Tand. vždy oř, a taktéž v Trist.); na oř, vsede na oř Baw. 250; – vepř, chudá žena jediný vepř měla Pass. 138, (vzal) vepř krmnej KolČČ. 110ᵇ (1549), na každý vepř počítajíc deset měřic Vel. Jg.; – úhoř, vezmi úhoř a zkrájej jej LékA. 65ᵃ, úhoř též zsekaj Chir. 36ᵇ; – motýl, vezmi motýl LékB. 213ᵇ; – hlemýžď, (orlice) pak hlemýžď pusti od sebe Baw. 55, zbi (impt.) hlemýžď t. 54; – zajiec, pozdě zajéc honíš Hod. 83ᵇ, vezmi mladý zajiec LékB. 198ᵇ; – mnohá na -ec, na př. beranec, (Joziáš) obětoval beranec Lit. 3. Esd. 1, 1, upečechu beranec Ol. 3. Esd. 1, 12, – jelec, daj nemocnému jiesti štiky slané nebo jelec Sal. 525, – kozlec, já sem poslal kozlec Lit. Gen. 38, 23, uvaři kozlec Ol. Súdc. 6, 19, – skopec, obětova skopec arietem Lit. Lev. 9, 18, – telec, učinili telec ŽWittb. 105, 19 a ŽKlem. t., telec ofěruješ Ol. Ex. 29, 36, – vrabec, vezme vrabec živý passerem vivum t. Lev. 14, 51
Vedle starého akkusativu had… vyskýtá se již také novější hada… na př.: beránka připravichu Koř. Mark. 14, 17, vezme črvka Ol. Lev. 14, 51 rač seslati holúbka s nebe Marg. 287, (Aron) vze kozla Comest. 82ᵃ, lva tepiech Otc. 171ᵃ, psa zabili DalC. 9, na vlka t. 67, druh druhu koně přidává AlxV. 1400, přinese jie kozelcě Ol. Súdc. 15, 1, zabil si telce Lit. Luk. 15, 30 atp., – ale pravidlo, aby byl akk. had, kóň…, proniká tu přece a dává se zřetelně stopovati až do stol. XVI.
Podle vzoru živočišného had bývají v stč. také akk. běs a duch: vyhna běs EvSeitst. Luk. 11, 14, duch přijěli svD. 62, navrať jiej duch jejie Hrad. 44ᵃ atp.; řidčeji ducha: jmám pomocníka ducha svatého Pass. 285. Akk. svatý Duch drží se nejdéle u významu svátku, na každý svatý Duch KolB. 1521 a místy dosud; vedle toho: svatého Ducha.
Životná kollektiva ľud, národ, dobytek, brav, skot, hmyz mají tvar akk. starý pravidlem a dosud; v době starší patří sem také plaz, stč. zemi-plaz, nč. zeměplaz: (bůh) učinil všeliký zeměplaz Br. Gen. 1, 25.
